Zpívání pro radost

Každý z nás se těší na Vánoce, někteří lidé však nemají to štěstí, aby je strávili v pohodlí domova se svými nejbližšími. Proto jsme si i letos připravil s některými spolužáky z osmé a deváté třídy vánočních koledy pro klienty třebotovské nemocnice. Během jednoho jinak obyčejného úterý jsme se vydali do nemocnice a za chvíli se odtud linul sborový zpěv. Najednou toto úterý již všedním nebylo. Náš zpěv měl i velmi bohatý hudební doprovod-housle, kytaru a klavír. Ke zpěvu se přidali někteří klienti, ale i personál nemocnice a to nám udělalo radost. Naše malé hudební vystoupení proběhlo ve společenské místnosti, která byla krásně vánočně vyzdobená a poté také v patrech, abychom svým zpěvem potěšili i ty, kteří nemohou ze zdravotních důvodů chodit a jsou připoutáni k lůžku. Největší odměnou je nám každý rok potlesk z otevřených pokojů.

Jsme rádi, že jsme do jejich životů mohli vnést alespoň toto malé potěšení a z celého srdce doufáme, že se příští rok sejdeme znovu.

Žáci VIII. a IX. třídy

Žáci 7. třídy vám tímto videem přejí hezké svátky a šťastný Nový rok!

"Jsou důvtipné, inteligentní, komunikují a propojují se spolu na obrovské vzdálenosti, rozkládají i stavějí, mizí a zase se objevují, přizpůsobují se a proměňují, přežívají bez ničeho, nepříteli se brání mírumilovnými způsoby, léčí sebe i druhé, jsou krásné, rozmanité a tajuplné (jak málo o nich víme!). Houby!" 

Žáci 6. třídy tyto organismy zkoumali, výsledkem jejich průzkumu je tato ekniha.

Pozn. Úvodní citace je převzata z knihy Myko. Kompletní zpravodaj ze světa hub od Jiřího Dvořáka.

Naše škola je zapojená do programu Erasmus, který je určen nejen ke vzdělávání učitelů, ale podporuje i žákovskou mobilitu.

Cílem výjezdu na Slovensko bylo sdílení zkušeností, představení našeho školního výzkumu o lesíku a získání inspirace od zahraničních partnerů.

Kromě návštěvy školy, kde si žáci obou zemí připravili pro své zahraniční protějšky interaktivní stánky, děti zažily mnoho dalšího.

Zkoumali jsme život bezobratlých v řece Oravě, pobytové stopy různých zvířat, do naší výpravy jsme zapojili i geologii a povídali si o tektonických zlomech a jejich souvislosti s termálními lázněmi, porovnávali přirozený růst stromů s naším lesíkem. Žáci tak mohli teoretické poznatky ze školy aplikovat přímo na místě.

Výprava nejen stmelila žáky různých ročníků, ale také jim ukázala, jak důležitá je spolupráce a vzájemná pomoc. Společně si například zkusili rozdělat oheň bez podpalovače, vařili si vlastní jídlo a navzájem se starali jeden o druhého.

Program byl nabitý nejen pracovními úkoly, ale také poznáváním krás regionu. Žáci navštívili majestátní Oravský hrad, kde mohli nasát atmosféru historie. Nechybělo ani dobrodružství v Jánošíkových dierach, kde zdolávali žebříky a visuté mosty v srdci přírody.

Celý pobyt byl pro děti obohacující nejen z hlediska poznání a spolupráce, ale také z hlediska zážitků, které si budou pamatovat celý život.

V listopadu jsme se sedmáky měli možnost prožít „tak trochu jiné“ hodiny výtvarné výchovy.

Nejdříve jsme se vypravili na výstavu do pražského Rudolfina, kde se pod jednou střechou odehrávají výstavy současného umění, přednášky a také koncerty. Nyní zde vystavují díla britského umělce Antonyho Gormleyho.

Měli jsme příležitost seznámit se s kresbami, sochami a rozměrnými prostorovými instalacemi tohoto výjimečného autora, které doprovází básně české architektky Pavly Melkové.

Jednu z techniky kresby používanou autorem - vpíjení rozpuštěného uhlu do čar vytlačených do papíru - si žáci vyzkoušeli již před návštěvou výstavy, proto pro ně nebyla takovým překvapením jako autorova trojrozměrná díla – v jednom ze sálů se museli proplétat kovovou kruhovitou konstrukcí, v jiném sále se ponořili do tmy, kterou narušovala pouze svítící instalace v jejím středu. Jedním z nejsilnějších zážitků zde je nepochybně moment, kdy se místnost na 40 sekund rozzáří ostrým světlem, které následně opět zhasne. Nakonec jsme se museli zamyslet nad záměrem autora v sále, kde se vertikálně a horizontálně protínají dvě ocelové tyče, které se nedotýkají. Kam dále směřují a jedná se o minimalistické umění?

Stejně překvapivá byla i retrospektivní výstava české fotografky Libuše Jarcovjákové ve Veletržním paláci. Autorka vystavuje fotografie, na kterých již přes půl století mapuje svůj život a své okolí. Výstava v nás vyvolala řadu otázek: Lze fotografie považovat za umění? Co chtěla fotografka říct tím, co na svých snímcích zachytila? Proč přirozeně a živelně fotografovala lidi různých národností v různých sociálních prostředích? Proč tak často fotografovala sebe samu? Co je to portrét a co autoportrét? A jaké může mít podoby?

S lektorkou NG jsme si povídali nejen o budově, kde se výstava koná, o autorce a jejích dílech, ale i o možnostech vlastního uměleckého vyjádření. V závěru návštěvy jsme ještě experimentovali s fotoaparáty Polaroid a vytvářeli autoportréty, portréty druhých, nebo prostě jen dokumentovali zajímavá místa výstavy. Na chvíli jsme tak výstavu rozšířili i o náš pohled na život a umění.