Labutí naše soutěž končí, protože není více českých městských znaků s ptáky, kteří by mohli žít v našem okolí. Děkujeme za vaší aktivitu a věříme, že jste se dozvěděli něco nového, zajímavého a že vám tato soutěž přinesla trochu radosti v tomto náročném období.
Labuť znak
Dnešní obec na Tachovsku byla povýšena na městečko roku 1537. Dnes v obci žije pouze kolem 400 obyvatel, přičemž jejich nejvyšší úbytek přišel po druhé světové válce, kdy byli z obce odsunuti lidé německé národnosti.
Labuť velká
Labuť velká patří mezi vrubozobé
Potrava: Živí se především rostlinnou potravou (vodní rostliny a rostliny rostoucí na březích), v malé míře se živí živočišnou potravou, jako jsou různí plži, mlži, hmyz, výjimečně zkonzumuje i malou rybu.
Zajímavosti:
Jeden z nejtěžších létavých ptáků na světě. Váží 7 až 12 kilogramů.
Létá rychlostí až 60 kilometrů za hodinu.
V období tahu překonají labutě až 3 200 kilometrů.
V hejnech letí vždy kolem 40 labutí.
Létají v noci, kdy je vzduch chladnější.
Dokážou vylétnout do výšky téměř 9 kilometrů.
Labutě si chrání nohy před mrazem a schovávají je ve svém peří – přitom leží na ledu. Může se tak tedy zdát, že do ledu zamrzly.
Páření labutí je nádherným rituálem. Námluvy a splynutí duší bývají doslova „tancem lásky“, při němž si navzájem zobákem probírají peří, dotýkají se krky, a vytvoří tak obrazec ve tvaru srdce.
Labutí soužití je považováno za ideál monogamního svazku. S partnerem, kterého si vyberou kolem třetího roku života, žijí až padesát let. Když jeden z partnerů zemře, druhý žije sám a není výjimkou, že za krátký čas uhyne žalem také.
Více o labutích a včetně ukázky hlasu najdete zde.
Zdroje:
ČAREK, J. Městské znaky v českých zemích. Praha, 1985.